"Nadchlo mě, že smím mít celý měsíc klíče od kláštera," říká Iva Pekárková

Den s Turínským plátnem / 12.1.2019

Slavíme 20 let od objevení Turínského plátna

více info >

Tata Bojs & Filharmonie Hradec Králové LIVE / 21.6.2019

hudební událost léta

více info >

Vzdělávací programy pro školy

rozmanitá nabídka pro ZŠ i SŠ...

více info >

19. listopad 2018 - Úterý 20. listopadu bude v Broumově ve znamení Literárního Café, které v Městské knihovně přivítá českou spisovatelku Ivu Pekárkovou a polského spisovatele Tomasze Majerana, aktuální rezidenty Českého Literárního centra, sekce Moravské Zemské Knihovny. Společné setkání s autorským čtením a besedou bude zahájeno v 17:30. Milovníci literatury budou mít možnost setkat se spisovatelkou, překladatelkou a publicistkou Ivou Pekárkovou, jejíž knihy byly přeloženy do angličtiny, španělštiny i němčiny a která v současnosti žije v Londýně. Spisovatelka představí svou nejnovější knihu. Druhým autorem, kterého bude možné na Literárním Café potkat, je Tomasz Majeran - polský básník, prozaik a literární kritik. Oba autoři nyní pobývají v Literárním domku v zahradě broumovského kláštera, na měsíčním stipendijním pobytu. Jejich setkání bude tlumočeno a přijede ho natočit Česká televize. Vstupné je zdarma.

Přinášíme krátký rozhovor z aktuálního tvůrčího pobytu Ivy Pekárkové v Literárním domku broumovského kláštera:

Žijete v Londýně, proto se nabízí otázka, jak jste se vůbec na literární rezidenci v Broumově ocitla?

Měla jsem štěstí. Sochařka Jasenka Kohoutová, která žije asi padesát kilometrů od vás a je vaše velká fanynka, mi o Broumovském klášteře vyprávěla. Díky ní jsem o projektu věděla a mohla jsem požádat o tvůrčí pobyt. Pak jsem měla štěstí ještě jednou -- ocitla jsem se mezi těmi, které vybrali.

Na jakém díle v Literárním domku pracujete?

Zrovna mi vyšel román Třísky, na kterém jsem pracovala přes tři roky.  Teď bych se ráda věnovala další knize -- taky románu, s pracovním názvem Svíce kaštanů. Je to příběh někdy ze začátku osmdesátých let, ráda bych se v něm pokusila znovu vylíčit atmosféru té doby a její působení na jedince, v tomhle případě na velmi mladou dívku, kterou postihla rodinná tragédie. Zjistila jsem, že spousta mladých lidí by se ráda dozvěděla, jaké to tenkrát asi bylo, ale informace jsou tak zmatené, složité a navzájem si odporující, že to kolikrát radši vzdají a začnou si hrát s mobilem. Můj první román Péra a perutě získal novou popularitu -- právě mezi mladými, pro které jsou informace o minulosti vlastní země hotová cesta do ciziny. Péra a perutě se mnoha lidem líbily jako "historická" kniha, přestože to kdysi byl román ze současnosti. Chtěla bych teď zkusit napsat další knihu o podobné době, tentokrát skutečně "historickou". I ta by, pevně doufám, mohla některým lidem pomoct si věci v hlavě utřídit. V první řadě si ale vzpomínky na minulost musím utřídit v hlavě já sama. K tomu je klidné, tiché prostředí jako Broumovský klášter naprosto ideální.

A jaké dílo představíte na úterním Literárním Café?

Připravuju si úryvky z Třísek, té nejnovější. Přinesu ale i ostatní své knížky, které v poslední době vyšly. Uvidíme, které budou návštěvníky nejvíc zajímat.

Píše se vám jinak v rušném londýnském prostředí a naopak v klidném prostředí kláštera?

Mám už  dlouho jeden drobný problém: v podstatě nedokážu psát doma, ve svém bytě u svého stolu. Je celkem jedno, kde byt je, a jestli v něm vládne chaos všeho druhu, anebo ne. Ano, článek nebo glosu v pohodě vyťukám do počítače, ale s poetičtějšími nebo aspoň mému srdci bližšími texty to neumím. Obvykle pracuju v přírodě, v kavárně, na zahradě -- a vždycky píšu rukou. Krásný pokoj, který mi klášter poskytl, není tak docela můj byt, je to neznámé prostředí, a tak se mi tu píše překvapivě dobře. Ani nemusím chodit do zahrady (i když byly ještě nedávno tak krásné dny, že se dalo sedět a psát venku).

Překvapilo vás tu něco?

Překvapilo -- a nadchlo -- mě, že smím mít celý měsíc KLÍČE OD KLÁŠTERA. Úplně jsem uzemnila kamarády, kteří sem za mnou přijeli, když jsem jim večer bez problémů otevřela zahradu i vnitřní nádvoří. Klíče od zámku jsem už párkrát měla v ruce, klíče od kláštera nikdy.

Sdílejte na