Klášterní knihovna

Jedinečné místo, kde na dvě stě let spočinul Codex Gigas, neboli Ďáblova bible

KNIHTISK - od března 2017

Nový vzdělávací program pro školy

více info >

Café Bizarre / 15. 3. 2017

Hudebně-divadelní improvizační inscenace...

více info >

Velikonoční trh / 8. 4. 2017

Tradiční trh v areálu kláštera, vstup zdarma

více info >

Knihovna se jistě zrodila již v počátcích kláštera, protože zakladatel řádu sv. Benedikt ve své řeholi klade velký důraz na četbu. Podle těchto pravidel se mniši mají věnovat četbě 2-3 hodiny denně v závislosti na roční době. Postupně, jak knih přibývalo, stěhovaly se z původních skříní do zvláštních místností. V počátcích sloužila knihovna především účelům liturgickým a kontemplativním, je pravděpodobné, že byla dlouho také knihovnou gymnaziální, protože o založení samostatné školní knihovny se dozvídáme až později. Kromě náboženské literatury obsahovala obvykle i světskou klasickou literaturu, protože bez ní by bylo nemyslitelné vědecké studium i vyučování. Zlomek inventáře z roku 1394, který se dochoval v pražském kapitulním archívu, uvádí několik rukopisů z broumovské knihovny.

Největší rukopisná kniha na světě

Důležitým mezníkem je rok 1420, kdy se po vypálení břevnovského kláštera husity opat Mikuláš přestěhoval do Broumova a odtud řídil ostatní kláštery. Sebou přinesl také knihy, zejména největší rukopisnou knihu na světě Codex Gigas (za husitských válek byl 10 let uschován v Kladsku). Od roku 1430 do roku 1594 zdobil broumovskou knihovnu a do Broumova přicházelo mnoho cizinců jen proto, aby ho spatřili. Roku 1527 ho navštívil i císař Ferdinand na cestě ze Svídnice do Broumova. V roce 1594 věnoval opat Martin Korýtko z Pravdovic Codex císaři Rudolfu II. za to, že ho spolu s jinými broumovskými občany povýšil do šlechtického stavu. Obchodní styky s Kladskem v 17. století se projevily i na klášterní knihovně, kde se setkáváme s velkým počtem slezských knih různé provenience. Velkým přínosem nejen pro knihovnu byl opat Wolfgang Selender, který ji po svém nástupu do funkce začal dávat do pořádku a opatřil pro ni mnoho dalších knih. V roce 1619 se opat Selendr ukryl v Rajhradě a také ostatní konvent klášter opustil a novými pány se stali za 54.000 míšeňských grošů broumovští měšťané, kteří jej vydrancovali, a mnoho knih včetně vzácných rukopisů se ztratilo. Po bitvě na Bílé hoře byl ovšem majetek vrácen zpět řádu a nový opat Benno Falk sehnal zpět část odcizených knih a sám jich mnoho dokoupil. Po roce 1648 knihovnu rozšiřují i svazky některých exulantů, kteří prchali z Čech do Slezska před násilnou rekatolizací, a museli své knihy odevzdat v klášteře. Mnoho knih bylo zničeno také při velkých požárech, které zachvátily také klášter. V požáru z roku 1549 padlo za oběť téměř celé město, v roce 1664 vypukl požár v klášteře, při němž shořela i knihovna. Naštěstí byla část knih uložena ještě z války v Kladsku a ty se staly základem pro novou knihovnu. V roce 1624 přinesl Jan Placentius do knihovny několik svazků z knihovny Jana staršího Hodějovského z Hodějova, které obsahovaly nejstarší česká exlibris (malý ozdobný lístek, který většinou obsahuje název exlibris nebo ex libris, dále jméno, erb, či monogram objednavatele, výtvarný motiv nebo jiné vyjádření vztahu majitele ke knize, vlepuje se do knih, aby zde připomínalo jejich majitele).

Díla teologie, historie, filozofie

Také další opati pečovali o růst knihovny, která obsahovala díla nejen o teologii, ale i o historii, filozofii a dalších vědách, a také v ní byla uložena díla napsaná členy konventu. Z pera řeholníků se nedochovaly jen učené spisy, ale také latinsky psané hry, které studenti hrávali v klášteře nebo dokonce na náměstí, aby se naučili mluvit latinsky a mluvit na veřejnosti. Opat Tomáš Sartorius pečoval zejména o studenty a opatřil jim množství knih, takže některá díla Vergilia, Cicera a Aristotela byla dostupná až v 50 exemplářích. Dobu velkého rozkvětu prožíval Broumov za opata Otmara Zinkeho, kdy byla knihovna přenesena do nového interiéru (dnešní umístění) a knihy sem byly doplňovány až do konce 19. století. V té době existovala také opatská knihovna (1869), která byla umístěna v jiných prostorách, formálně souvisela se starou, ale byla doplňována především novodobou literaturou a obsahovala bohaté fondy bohemik a regionální literatury.

V druhé polovině 18. století stál v čele konventu Štěpán František Rautenstrauch, ředitel teologických studií na pražské a vídeňské univerzitě a osobní přítel Josefa II., který pro knihovnu v broumovském klášteře nakoupil mnoho knih ze všech oborů a i knihy z jeho vlastní bibliotéky přešly do klášterních fondů. Poslední dobu rozkvětu prožívala knihovna za opata Jana Nepumuka Rottera a jako velký vlastenec založil velký archiv a diplomatář listin, vztahujících se ke klášteru. Protože se knihovna nacházela v zanedbaném stavu, pokusil se o uspořádání knih knihovník Jeroným Růžička. Dějiny klášterní knihovny se uzavírají kolem roku 1900. V roce 1908 zabírala opatská knihovna 7 velkých místností, obě knihovny měly tehdy 30.000 svazků. Opatská knihovna se stále rozrůstala, až zabírala 9 místností prelatury, stará knihovna se stávala mrtvou minulostí a historickou pamětihodností.

Vzácné rukopisy a knihy

O rozsahu a obsahu knihovny si můžeme udělat představu jen z nečetných písemných pramenů, pocházejících z doby před rokem 1945. V roce 1936 měly obě knihovny dohromady 45.000 svazků, z toho 203 prvotisků a přes 300 rukopisů z barokní doby. Gymnaziální knihovna měla 5.000 svazků. Některé vzácné rukopisy a knihy s exlibris Hodějovského byly vyloženy v předsíni tzv. biskupských komnat. Jako nejstarší poklad knihovny byl uváděn irský rukopis na pergamenu z karolinské doby (cca 800), dále homilie sv. Remigia z 11. století a dnes nezvěstný Kladrubský rukopis. Na počátku 2. světové války dovezl dr. Čeřovský z Broumova do Břevnova knihy z původní knihovny Rautenstrauchovy, ale ostatní knihy zůstaly v Broumově a byly doplněny řadou starých tisků, kdy klášter získal velké finanční prostředky díky tomu, že zahájil výrobu tzv. hobry. Tyto nákupy však už nebyly zpracovány. Klášterní knihovna pak doplatila na centralizační snahy po roce 1948. Opatská knihovna byla v roce 1949 odvezena do Kladrub u Stříbra, kde byl depozitář Památníku národního písemnictví. Zde byly knihy rozděleny podle obsahu, takže se knihovna jako celek nedochovala. Klášterní knihovna měla být podle rozhodnutí vlády zachována v původních interiérech, přesto se však nevysvětlitelným způsobem ztratily téměř všechny vzácné rukopisy a prvotisky, pokud v knihovně něco zbylo, stalo se tak pravděpodobně nedopatřením. V roce 1953 byla knihovna dána do správy tehdejší Státní studijní knihovny Zdeňka Nejedlého v Hradci Králové a knihovna provedla revizi fondů porovnáním s Růžičkovým katalogem, po které sepsala, co v knihovně chybí. V roce 1958 byla knihovna předána Krajskému vlastivědnému ústavu, ale už v roce 1960 se knihovna dostala znovu do správy Státní vědecké knihovny v Hradci Králové. Během překotných a pochybných akcí v 50. letech přišla knihovna o své další poklady. Podle některých svědectví bylo dokonce několik tisíc knih komunisty naházeno na nákladní auta a odvezeno do papíren. V dnešní době obsahuje knihovna asi 17.000 svazků. V knihovně se nacházejí svazky v latinském, hebrejském, francouzském, německém, španělském, anglickém, také v českém jazyce a mnoha dalších. Stejně tak zde můžeme najít knihy z teologie, filozofie, historie, přírodovědy, ale také díla světových klasiků. 

Sdílejte na