Klášterní zahrada

Miroslav Otte

Monika Načeva & Michal Pavlíček

8. prosince 2017 / Dřevník

více info >

Výstava fotografií Landschaft

Vernisáž: 2. 11. 18:00, Lapidárium

více info >

Adventní trh / 17.12.2017

Tradiční předvánoční trhy s bohatou nabídkou regionálních produktů

více info >

Historické příběhové dílny

Nové zážitkové workshopy pro ZŠ a SŠ

více info >

Ve středověkém broumovském klášteře - klášterní pevnosti přestavěné v polovině 14. století ze staršího hradu - sloužilo jako zahrada malé prostranství před klášterním kostelem, v podstatě hradební příkop oddělený od města hradební zdí se střílnami. Na kresbě z konce 17. století to je obdélníkový prostor, jehož větší část byla upravena jako francouzská zahrada s pravidelně uspořádanými květinovými záhony, tvořícími raně barokní ornamenty, doplněnými nízkými tvarovanými dřevinami.

Velká klášterní zahrada za hradebním příkopem podél severní strany kláštera byla založena za opata Tomáše Sartoria, snad v roce 1676, na pozemcích, které muselo město na základě tzv. Transakce jako trest za rebelii v roce 1618 postoupit klášteru. Založení nové velké zahrady pravděpodobně souviselo s dokončením první barokní přestavby kláštera po požáru v roce 1664. Zahrada měla od počátku dnešní rozsah, o jejím původním vzhledu se nedochovaly žádné zprávy. Ještě v 17. století byl její nerovný, k jihovýchodu se svažující terén upraven do teras a ohraničen zdí. S klášterem byla zahrada spojena dřevěným patrovým mostem (dole pro pěší a nahoře pro povozy) přes středověký hradební příkop. V roce 1695 byla postavena brána spojující zahradu s komunikací vedoucí k horní městské bráně a snad v roce 1705 byl vybudován nový kamenný most spojující zahradu s klášterem.

V 18. století byla zahrada, v souvislosti s vrcholně barokní přestavbou kláštera, nově upravena tak, aby odpovídala monumentální architektuře klášterního objektu. Tím, kdo určil její základní disposici, byl nepochybně architekt přestavby kláštera K. I. Dientzenhofer. Situoval ji na střední osu - pokračování spojnice průjezdů hlavní klášterní budovou, mostu a severovýchodního nároží ohradní zdi zahrady.

Z doby po ukončení přestavby kláštera, z roku 1740 je jediné dochované vyobrazení zahrady na známé Birckhartově rytině broumovského kláštera. Zobrazení zřejmě v mnoha směrech neodpovídá skutečnosti a není vyloučeno, že představuje pouze náznak budoucího, plánovaného stavu. Jako celek zahrada dostala v polovině 18. století podobu barokní francouzské okrasné zahrady s plochami stříhané zeleně, původně bez staveb a skulptur, v okrajových částech s užitkovouzelinářskou zahradou a štěpnicí. Ústřední parter byl geometricky členěn ornamentálními koberci z kombinací brodérií a ploch trávníku. Zadní části pak dominovaly aleje pergol, keřů a stromů stříhaných do stěn a tvarovaných loubí. Do klenby sestříhané habrové loubí s průhledem na pylon postavený na počest opata Jakuba Chmela v severovýchodním rohu bylo nejvýraznějším prvkem zadní části a existovalo ještě na začátku 20. století. Podobné bylo i v klášterní zahradě na Břevnově.

Jediné písemné zprávy o úpravách zahrady jsou z roku 1774. Jednalo se o opravy staré fontány a zřízení nové, odtok vody, úpravy schodů, stržení starého dřevěného altánu. Zahradníkem z Eschersdorfu ve Slezsku byly provedeny nákresy úprav zahrady, které se ovšem nedochovaly.

Na jaře roku 1779 byly na klášterní zahradě pruským vojskem zřízeny polní náspy- měly posílit opevnění Broumova, původní terén horní části zahrady byl těmito zásahy z velké části zničen.

Od konce 19. století a v průběhu první poloviny 20. století zahrada postupně ztrácela svůj kulturní charakter. S postupujícím úpadkem nároků na estetické hodnoty se upouštělo od finančně náročného udržování ornamentálních ploch a stříhaných stromových alejí a keřů. Na konci 19. století již z původních tvarovaných stromů zůstaly jen poslední zbytky v horní části zahrady, do kuželů sestříhané tisy ztratily svůj tvar a kdysi kulovité koruny lip vyhnaly své větve do výše.

Konečným výsledkem byl chaos bez sjednocující myšlenky a architektonického řádu. Proti vší logice byla v přední části vysázena řada lip zaclánějících nejcennější část zahrady a na konci druhé světové války dokonce řada smrků zakrývajících zadní park. Veškerá výsadba dřevin se děla bez jakéhokoliv plánu a ohledu na celek zahrady. Po druhé světové válce podél zdí a oplocení a v zadní části parku vyrostly náletové dřeviny. Přestaly být udržovány a zhroutily se ohradní zdi a zdi podpírající terasy a zchátrala schodiště a stavby.

Od 50. let 20. století byla zahrada využívána pro potřeby Charitního ústavu pro řeholnice. Řeholní sestry zde pěstovaly zeleninu a květiny pro svou potřebu. Některé hospodářské objekty byly využity k chovu králíků, slepic a prasat. Větší plochy byly obhospodařovány jako zemědělská půda a pěstovalo se na nich obilí a brambory.

V dobách existence benediktinského konventu ani v tzv. Charitním ústavu pro řeholnice nebyla zahrada veřejnosti běžně přístupná. V 80. letech, kdy klášterní zahradu převzalo město, byla obnovena část zřícených teras a schodišť a Muzeum Broumovska plánovalo zpřístupnění zahrady v rámci prohlídky kláštera, ale otevřít se ji podařilo až v současné době. V posledních letech byl upraven terén zahrady, byla vykácena velká část nevhodných stromů a keřů.

V roce 2014 prošla zahrada velkou revitalizací. Opraveny byly všechny její objekty, včetně funkčního historického kuželníku. Nyní je zahrada zdarma přístupná veřejnosti, každý den od osmi do dvaceti hodin.

Sdílejte na