Rozhovor s Lukášem Csicselym

Rozhovor s Lukášem Csicselym, spisovatelem a březnovým rezidentem klášterního Literárního domku.

Jaká jste měl od rezidenčního pobytu očekávání?

Že mě ráno vzbudí sluníčko, že už při prvním kafi se mi věty samy začnou skládat do parádního příběhu. Že si dám oběd, pak se projdu. Co den, to jedna napsaná kapitola… Jenže práce a starosti, co jsem se snažil setřást, než přijedu, dorazily za mnou a než jsem je nakonec setřásl, pár dní ubylo. Pak jsem nastoupil tryskem, abych napsal, co jsem si předsevzal, a půlku kvapný práce jsem pak musel poškrtat… Ale odjel jsem spokojený, jen moje očekávání byly moc vysoký.

Jak prostředí kláštera ovlivnilo Vaši tvorbu? Přineslo Vám nové impulzy nebo inspiraci?

Nepřímo určitě. Klášterní zahrada byla chvílemi klidná, probouzela se jarem a chvílemi plná teenagerů, co si pouští hlasitou hudbu a někdy pouští i hrůzu. A moc rád jsem se procházel po okolí - z Martínkovic do Otovic, do Šonova a zpátky. Na Broumovské stěny… Asi jsem nepotkal nikoho a nic, o čem budu přímo psát. I když chata Hvězda zakletá v minulosti by za to stála. Nicméně v Broumově čas plyne jinak než ve velkoměstě, což se třeba otiskne v rytmu vyprávění.

Na čem jste během rezidence pracoval?

Poslední dobou jsem hodně psal knížky pro děti a scénáře (pro seriál, film, komiks, rozhlasovou hru, audiowalk, videohru), ale po delší době jsem se vrátil k záměru psát prózu pro starší. Dělal jsem tu na novele s pracovním názvem „Zachráněný“. Na absurdním thrilleru o touze pomáhat. Kdysi jsem náhodně zachránil člověka z hořícího auta a pak jsem si představoval, co by se stalo, kdyby on chtěl na oplátku pomoct mně a z představy začal vznikat příběh… Touha pomáhat je motivace, co se nezastaví před ničím!

Jak vnímáte význam takových rezidencí pro spisovatele? A v čem jsou podle vás přínosné?

Velmi kladně! Třeba já bych si za normálních okolností nemohl dovolit tolik času psát „literaturu“. Na volné noze pořád honím práci, deadliny, všemožnou úředničinu, drtí mě nájem, daně. Ale když získám rezidenci, můžu se dopředu připravit, naplánovat si to. A hlavně čas na rezidenci je svátek. Pracovní dovolená. Vnímání se člověku naladí na turistu a tak všechno vnímá, všechno vidí, cítí a takové naladění se pro psaní určitě hodí.

Kateřina Ostradecká
Agentura pro rozvoj Broumovska