Balustráda

Na balustrádě před prelaturou broumovského kláštera se můžeme setkat se čtyřmi sochami - sv. Janem Nepomuckým, sv. Prokopem a dvojicí, kterou tvoří anděl a modlící se Kristus na úpatí Olivetské hory v Getsemanech. Sochy jsou dílem Karla Josefa Hiernleho, autora jihoněmecké sochařské školy a významného představitele českého vrcholného baroka. Zaměříme-li se na první dvě jmenované sochy, nelze opominout i význam obou zobrazených světců. Sv. Jan Nepomucký, mučedník doby předhusitské, je patrně jedním z nejznámějších českých patronů, kteří symbolizují české baroko. Právě on padl za oběť eskalujícímu sporu mezi králem Václavem IV. a primasem Janem z Jenštejna, neboť věrně a loajálně zastupoval arcibiskupův stolec. Postava Jana z Nepomuku se stala cílem mnoha spekulací, pramenící hlavně z dohadů o tom, že obraz světce je kombinací dvou žijících osob, jak je zachyceno v Hákově Kronice české. Tyto nesrovnalosti byly ovšem vyvráceny významným piaristou a dějezpytcem G. Dobnerem, jedním z největších kritiků Hájkova díla.

Socha druhá, upoutává velmi dynamickým bojem představeného sv. Prokopa s ďáblem. Legenda o zapřažení zmíněného ďábla do pluhu patří do časů, kdy Prokop poustevničí v sázavských lesích. Právě on je právem považován za otce benediktinského kláštera na Sázavě. Zobrazen je tak, jak je pro baroko typické - tedy s pontifikáliemi.