Broumovská skupina kostelů

Barokní skvosty ukryté v krajině jsou národní kulturní památkou.

Kostely tzv. broumovské skupiny kostelů byly na území klášterního panství postaveny podle plánů Kryštofa Dientzenhofera a jeho syna Kiliána Ignáce ze začátku 18. století. Bezesporu lze říci, že jsou právem považovány za barokní perly regionu a každý kostel je architektonickým skvostem.

Motivem této výstavby byla obnova již nevyhovující sítě dřevěných kostelů. Všechny kostely vznikly v poměrně krátkém časovém rozmezí mezi lety 1709 - 1743. Iniciátorem výstavby kostelů byl opat Otmar Zinke, představitel benediktinského břevnovsko - broumovského opatství. Díky jeho snažení nevznikly jen barokní kostely, ale také drobné sakrální památky v krajině. Křížky, plastiky, sošky, křížové cesty, apod.

Klášterní kostel sv. Vojtěcha, Broumov

Dnešní podoba kláštera je výsledkem vrcholně barokní přestavby. V roce 1726 schválil opat Zinke úplné odstranění starého konventu a vetší části budovy opatství a jejich nahrazení novostavbou dle projektu Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Obrovská stavba, která na severní straně vystoupila za původní hranice klášterního areálu, byla stavebně dokončena během pouhých šesti let do roku 1733.

Dientzenhofer je také autorem návrhu výzdoby vnitřních prostor kláštera, realizovaných vynikajícími umělci pražského baroka – štukatérem Bernardem Spinettim, freskařem Janem Karlem Kovářem či malířem Felixem Antonínem Schefflerem. Nejstarší písemná zmínka o klášterním kostele sv. Vojtěcha je z roku 1357, kdy byla pravděpodobně dokončena stavba gotického dvoulodí s polygonálním závěrem knežiště a dvěma věžemi – velkou hodinovou v ose západního závěru a menší zvonicí při severní straně kněžiště. Po požáru v roce 1684 byl kostel barokně přestavěn Martinem Alliem v letech 1685–1688. Na bohaté vnitřní výzdobě chrámu se podíleli štukatéři T. a A. Soldatiové, freskař J. J. Steinfels, sochaři M. V. Jäckel a K. J. Hiernle. Oltářní obrazy v šesti bočních kaplích namaloval V. V. Reiner.

Kostel sv. Václava, Broumov

Kostel svatého Václava v Broumově je jedním barokních kostelů broumovské skupiny. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Na místě tohoto kostela, v prostoru u tehdejší dolní brány, začali po vydání Rudolfova majestátu stavět broumovští protestanti svůj kostel. V roce 1618 rozhodl opat broumovského kláštera Wolfgang Selender o uzavření tohoto luteránského kostela. Stížnost luteránů se dostala ke stavovskému sněmu. Na první schůzi sněmu se ale nedostala a další zasedání císař Matyáš zakázal. Dne 23. května 1618 proběhla pražská defenestrace a tím začala první etapa třicetileté války. Jedním z podnětů k ní, vedle poboření kostela v Hrobech, bylo i zavření tohoto kostela.

Luteránský kostel za třicetileté války vyhořel, na jeho místě byla postavena v roce 1676 za opata Tomáše Sartoria kaple svatého Václava, která také vyhořela v roce 1684. O stavbě současného kostela rozhodl opat Otmar Zinke a kostel byl dokončen roku 1729. V roce 1788 byl kostel zrušen, obnoven a znovu užíván pro církevní účely byl od roku 1885. Po roce 1950 byl kostel uzavřen a sloužil i jako skladiště. Po roce 1989 byl navrácen původnímu poslání, opraven a znovu vysvěcen na svátek patrona 28. září 1995.

Půdorys kostela je tvaru prodlouženého řeckého kříže se zaoblenými rohy stavby. Nevelký kostel je začleněn do řady domů. Průčelí je rozděleno římsou. V dolní části průčelí je hlavní vstup a průčelí je dvěma toskánskými pilíři rozdělena na tři části, nad vchodem je obloukovité okno a po stranách výklenky.

Fresky uvnitř kostela z roku 1784 jsou od Felixe Antonína Schefflera a je na nich znázorněna apoteóza sv. Václava. Na hlavní oltáři je obraz sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého od Wilhelma Kandlera z 19. století.

Kostel sv. Jiří a Martina, Martínkovice

Kostel sv. Jiří a Martina stojí na návrší nad řekou Stěnavou uprostřed hřbitova. Dříve na jeho místě stával dřevěný kostelík, který je v pramenech poprvé uváděn k roku 1384 a v polovině 17. století k němu byla přistavena raně barokní věž. Ta se dochovala i po barokní přestavbě kostela v letech 1692–98. Jako jediný z celé broumovské skupiny je martínkovický kostel dílem stavitele Martina Allia, který již předtím na žádost opata Sartoria uskutečnil barokní přestavbu broumovského klášterního kostela sv. Vojtěcha.

Kostel v Martínkovicích je založen na půdorysu řeckého kříže. Střední část lodi vrcholí kopulí, kde všechny plochy posloužily jako prostor pro freskovou výzdobu Felixe Antonína Schefflera, zpodobňující výjevy ze života Panny Marie, sv. Jiří a sv. Martina. Hlavní oltář je ozdoben sochami sv. Vavřince a sv. Štěpána ze začátku 18. století. V roce 1990 byl martínkovický kostel vykraden, zloději si odnesli několik vzácných soch, včetně dřevěných figurek z chrámového betléma. Kostelní varhany jsou jedny z nejcennějších, které se na Broumovsku dochovaly téměř v původním stavu. Autorem nástroje z roku 1769 byl broumovský varhanář Franz Süssmuth. V nedávné době prošel kostel generální opravou, kterou finančně zajistilo Ministerstvo kultury ČR, církev a také obec Martínkovice.

Kostel sv. Máří Magdalény, Božanov

Původní kostel v Božanově je v nejstarších pramenech připomínán již ve 14. století a byl zasvěcen sv. Bartolomějovi. Se stavbou nového kostela sv. Máří Magdalény se začalo v roce 1709, pravděpodobně podle návrhu Kryštofa Dientzenhofera. Jak daleko byla stavba kostela dovedena a kdy byla přerušena, nelze zjistit, neboť se stavební účty z následujících let nedochovaly. Usuzuje se, že se zahájila stavba východní věže a presbytáře, přičemž starý kostel byl nadále užíván až do roku 1735.

Druhá stavební etapa, prováděná již podle nového projektu Kiliána Ignáce Dientzenhofera, byla po delší pauze započata v roce 1733 a k celkovému dokončení kostela došlo roku 1743. Kostel sv. Máří Magdalény stojí uprostřed vsi poblíž křižovatky dvou historických cest, v dominantní poloze na vyvýšenině uprostřed hřbitova obehnaného kamennou zdí. Loď kostela je založena na půdorysu čtverce s okosenými rohy. Příčně oválné prostory předsíně s kruchtou a kněžiště jsou protějškově připojeny na hlavní ose. Hlavní novobarokní oltář pochází ze začátku 20. století. Uprostřed oltářního retáblu je socha sv. Marie Magdalény, patronky kostela, po stranách jsou sochy sv. Josefa a sv. Jana Křtitele. Kostel byl v posledních letech restaurován v rámci programu záchrany architektonického dědictví, schváleného v roce 1997.

Kostel sv. Markéty, Šonov

Již ve 14. století stál ve středu obce dřevený kostel sv. Jana Evangelisty, na jehož místě byla později postavena novogotická kaple Panny Marie. Dnešní kostel sv. Markéty stojí o samotě na vrchu západně nad Šonovem. Jeho stavba byla zahájena roku 1726 a dokončena pravděpodobně o čtyři roky později. Také zde je autorství připisováno Kiliánu Ignáci Dientzenhoferovi.

Kostel je zajímavě orientován štítovou zdí s věžemi směrem k broumovskému klášteru, který odtud můžeme vidět. Základem půdorysu kostela je protáhlý osmiúhelník, k šesti kratším stranám tvořícím oba závěry se řadí další prostory. U vstupního průčelí dvojice hranolových věží se široce rozklenutým vstupním blokem mezi nimi a na konci dvě sakristie s kněžištěm uprostřed. Stavba má celkem šest vchodů, z toho tři vedou do předsíně kostela a tři do lodi. Původně měl kostel celkem čtyři zvony, většina však byla zrekvírována za první světové války. V roce 1927 byly nově pořízeny tři zvony, které zhotovila broumovská zvonařská dílna Octava Wintera. I ty však byly, až na jeden, během druhé světové války zabaveny a zvon, který zůstal, byl později převezen na věž klášterního kostela v Broumově. Interiér šonovského kostela byl značně poškozen a rozkraden. Přesto se zde bohoslužby již opět konají.

Kostel Všech svatých, Heřmánkovice

Kostel Všech svatých stojí na mírném návrší uprostřed hřbitova nad vesnicí a představuje dominantu celé okolní krajiny. Již od 14. století byl v Heřmánkovicích dřevěný farní kostel, po třicetileté válce se stal filiálním a byl spravován farářem ze Šonova. Základní kámen nového kostela byl položen 8. listopadu 1722 a jako autora plánu vybral opat Otmar Zinke Kiliána Ignáce Dientzenhofera.

Hrubá stavba byla dokončena a posvěcena roku 1723 a další tri roky se ještě pracovalo na dobudování a dokončování úprav interiéru. Kostel má půdorys protáhlého osmiúhelníku s konkávně prohnutými stěnami. Na kruchtu navazuje hranolová věž se zaoblenými rohy, na konci lodi je úzké kněžiště, za nímž se nachází obdélná sakristie. Strop kostela je vymalován výhledem do nebes, v polokruhových polích jsou pak namalovány obrazy čtyř evangelistů a v eliptických věncích andělé. Původní malba vznikla záhy po vybudování kostela, byla ale přemalována v roce 1865. Vnitřní vybavení pochází z doby baroka a empíru, cennější mobiliár však musel být vystěhován a bezpečně uložen vzhledem k nárustu krádeží v broumovských kostelech po roce 1990. V těsném sousedství heřmánkovického kostela se také zachovala původní barokní fara. Okolnosti a přesné datování jejího vzniku nejsou známy, formou a kvalitou provedení však budova fary znamenitě doplňuje vedle stojící stavbu Dientzenhoferova kostela.

Kostel sv. Barbory, Otovice

Na místě kostela sv. Barbory stála původně dřevěná kaple. Z dochovaných stavebních účtů je zřejmé, že stavba nového kostela podle návrhu Kryštofa Dientzenhofera byla zahájena roku 1725 a k jejímu dokončení došlo o dva roky později. V letech 1748–50 se ještě pracovalo na vnitřním vybavení a úpravách interiéru. Kostel má loď oválného půdorysu, do které bylo vsazeno sedm půlkruhových kaplí, včetně kněžiště.

Také předsíň má lehce kónický půdorys. Nad hlavním vchodem do kostela je umístěna pamětní deska s monogramem opata Otmara Zinkeho a letopočtem 1726 – tj. rok, kdy byl kostel sv. Barbory vysvěcen. V současné době tvoří vnitřní zařízení kostela pouze oltářní architektura. Pravděpodobně nejcennější památkou je oltář v jižní střední kapli, který býval oltářem hlavním. Různé reliéfy a plastiky, pocházející převážně z 18. století, a také další cennější mobiliář jsou bezpečně uloženy v depozitářích. V expozici Muzea Broumovska je vystaven deskový obraz Ukřižování z 15. století, který je jedinečnou památkou svého druhu v celém regionu a původně byl součástí právě otovického kostela. Dnes nalezneme kostel sv. Barbory uprostřed vesnice, původně však stál izolovaně v otevřené prostoru obklopen hřbitovem.

Kostel sv. Anny, Vižnov

Původní dřevěný kostel ve Vižňově je v nejstarších pramenech uváděn již v první polovině 14. století. Do třicetileté války byl farním, poté se stal filiálním s příslušností do Vernéřovic. Stavba současného kostela sv. Anny byla zahájena roku 1724 a zcela dokončena o čtyři roky později. Vedl ji zednický mistr z Broumova, architektonický návrh dodal nepochybně Kilián Ignác Dientzenhofer.

Loď kostela má hloubkově oválný půdorys se středními úseky bočních stran lehce konkávně prohnutými. K lodi přiléhají na kratších stranách dvě obdobné součásti stavby s otupenými rohy. Na západní straně se jedná o malé kněžiště, k němuž je připojena nízká sakristie, na východní straně to je pak kruchta se dvěma točitými schodišti, ke které je přistavena hranolová věž. Stavitelem věže byl Johann Heinrich Opitz z Ruprechtic. Valbová střecha byla původně kryta šindelem. V roce 1903 došlo k jeho výměně za břidlici a v 90. letech 20. století pak za plechové, rudě natřené šablony. Z původního vnitřního vybavení dnes nezůstalo v kostele téměř nic, neboť veškerý vzácný mobiliář byl uložen v depozitáři po krádeži barokního obrazu z kostela v roce 1990. Vižnovský kostel sv. Anny, který je nutno pokládat za velmi zajímavou stavbu vysokých kvalit, se bohužel v dnešní době nachází ve značně zchátralém stavu.

Kostel sv. Michaela, Vernéřovice

Farní kostel sv. Michaela tvoří dominantu obce Vernéřovice. Stojí na návrší uprostřed vsi v místech původního dřeveného kostela. Ten nechal v roce 1540 postavit opat Matthias a koncem 17. století byl z rozhodnutí opata Tomáše Sartoria rozšířen. Dnešní barokní kostel byl vybudován v letech 1719–20, respektive 1722, kdy se dokončovalo jeho vnitřní vybavení, snad podle plánu Kryštofa Dientzenhofera.

Jeho autorství není přímo v pramenech doloženo, můžeme ho však vyvozovat z jeho stavitelské činnosti pro opata Otmara Zinkeho. V případě vernéřovického kostela se jedná o jednolodní oválnou stavbu, k níž je na východní straně připojena sakristie a na západní straně věž. Původně mel kostel celkem pět zvonů, většina však byla zrekvírována za první světové války. V roce 1924 byly nově pořízeny dva zvony, které zhotovila broumovská zvonařská dílna Octava Wintera. I tyto zvony však byly během druhé světové války zabaveny a do dnešních dnů zde zůstal pouze jeden zvon ze 17. století. Nad hlavním vchodem je umístěna mramorová deska s nápisem, jenž v překladu znamená: „Knížeti nebeských zástupu sv. Michaelovi věnoval Otmar, opat břevnovský 1719." Hlavní oltářní obraz je dílem Felixe Antonína Schefflera a znázorňuje zjevení sv. archanděla Michaela na hoře Gargano. Blízko kostela stojí barokní fara s vyobrazením znaku břevnovsko-broumovského opatství nad vchodem, v níž dnes sídlí obecní úřad.

Kostel sv. Jakuba Vetšího, Ruprechtice

Kostel sv. Jakuba Většího stojí na místě původního dřevěného kostelíka, který je poprvé připomínán k roku 1386. Stavba nového kostela byla dle dochovaných pramenů zahájena položením základního kamene 18. srpna roku 1720. Autorem projektu byl pravděpodobně Kryštof Dientzenhofer, stavební práce však již řídil jeho syn Kilián Ignác. V dubnu 1723 byl kostel vysvěcen.

O stavbách venkovských kostelů na klášterním panství rozhodoval sice opat, v tomto případě Otmar Zinke, sám, nicméně náklady museli, alespoň zčásti, nést místní faráři, jednak z příjmu farnosti, jednak z příspěvku dobrodinců. Z tohoto důvodu byly kostely jednodušší a prostší. V případě ruprechtického kostela se jedná o jednolodní stavbu s protáhlým osmibokým půdorysem, která je členěná širokými okenními nikami. Oltář kostela byl v roce 1998 doplněn novým obrazem sv. Jakuba Většího, jehož autorem je malíř a grafik Vjaceslav Iljašenko. Kostel stojí na návrší v severní části obce uprostřed hřbitova a jako hřbitovní brána slouží renesanční dvoupatrová zvonice z 2. poloviny 16. století. Většina z původních zvonů byla zrekvírována během první světové války. Vedle kostela se nachází také fara s vyobrazením znaku břevnovsko-broumovského opatství nad vchodem. K ruprechtické farnosti dříve příslušely navíc obce Hynčice a Jetřichov.

Kaple Hvězda

Hvězda je pravděpodobně nejnavštěvovanějším místem Broumovských stěn a zároveň důležitou křižovatkou turistických cest.

Na samotném hřebenu byla v r. 1733 vystavěna barokní kamenná kaple s půdorysem ve tvaru hvězdy, dílo K. I. Dientzenhofera. Na kapli navazuje kamenný ochoz, ze kterého je pěkný pohled na Broumovskou kotlinu a okolní kopce a hory na severu: Góry Wałbrzyskie, Javoří hory, Góry Sowie. Na zábradlí ochozu je umístěna kovová deska, která usnadňuje orientaci při rozhledu do krajiny.

V těsné blízkosti kapličky stojí dřevěná chata z 19. století postavená ve švýcarském slohu a fungující dnes jako restaurace. Obě stavby – chata i kaple, umístěné v překrásném přírodním prostředí skalního hřebene, jsou památkově chráněné. K turistické chatě Hvězda vede komunikace z Hlavňova, několik metrů pod chatou je parkoviště pro motorová vozidla.

Kostel sv. Prokopa, Bezděkov

Kostel sv. Prokopa v Bezděkově byl postaven v letech 1724-27 podle projektu Kiliána Ignáce Dienzenhofera.

Obec Bezděkov jako jediná již nespadá geograficky do oblasti Broumovska, ale výstavba zdejšího kostela souvisí s působením benediktinů na Policku a řadí se tedy do tzv. Broumovské skupiny kostelů.  Stavba kostela byla zahájena za opata Otmara Zinka v letech 1724 – 1727. Kostel se nachází na mírném návrší na okraji obce. V původním barokním stavu byl řešen jako solitér na nezastavěném návrší při zřejmě původním rozcestí cest mezi Policí, Hronovem a Machovem. Oproti jiným kostelům z broumovské skupiny byl zřejmě založen až v době baroka, o starší stavbě nejsou zachovány žádné zprávy. Jako protějšek kostela byla řešena fara, se kterou byl kostel spojen osovou komunikací.