Mlýn Dřevíček

Objevte taje mlynářského řemesla a navštivte muzeum mlynářství

Jak se z obilí stane mouka? Co dokázaly stroje, které používali naši předci k výrobě mouky? A kde mají své doupě zdejší mlýnští čerti? To se vše dozvíte při návštěvě mlýna Dřevíček.

Mlýn v Horním Dřevíči se nachází na spojnici Hronova a Stárkova. Děti i dospělí se zde mohou podívat, jak se ze žita a pšenice mlela mouka v první polovině 20. století. Ve mlýně se totiž nachází kompletní mlýnské zařízení, jež bylo plně funkční v době před rokem 1940. Návštěvníci mlýna se tak seznámí s postupem mletí zrna od příjmu obilí od sedláků až po výdej mouky. Dozví se, k čemu slouží kapsové výtahy, mlecí stolice, loupačka, reforma a další technika. A pak už se mlýn s pomocí síly vody spustí: roztočí se všechny hřídele, řemenice a díky pevným koženým řemenům se rozhýbe vše, co se ve mlýně nachází.

Na své si tak přijdou milovníci techniky, kteří mohou obdivovat, jak zdánlivě jednoduché stroje mění zrno v mouku. Děti nejvíce udivuje „tančící stroj". Ty odvážnější a aktivnější mohou chytat do ruky pšeničnou krupici při jejím čištění, případně i zastoupit pana mlynáře při vysypávání pytlů s moukou do dřevěných nádob.

V přízemí mlýna je k vidění také výstava strojů a zařízení potřebných k výrobě chleba nebo rohlíků – vše je opět z doby před 70–80 lety. Nechybí tu ani jednoduché čistírny obilí, které používali sedláci po vymlácení zrna. Děti si mohou zatočit klikou a zjistit, jak se obilí čistilo před tím, než s ním sedláci přišli do mlýna.

Na schodech vedoucích do vyššího patra čeká na návštěvníky poslední vodník, který ve Dřevíčku působil. Strach ale z něj mít nemusí, protože to byl velmi hodný vodník. Na rozdíl od jiných, kteří ve mlýně či jeho okolí působili, nikoho neutopil ani jinak mlynáři neškodil. Ve mlýně však návštěvníci najdou i medvěda namalovaného v životní velikosti, který se kdysi pohyboval v blízkosti mlýna.

 V Dřevíčku je ovšem i čertovo doupě. S čerty ve mlýnech nebyly nikdy žerty. Však i v tomto mlýně občas něco poškodí nebo udělají nějakou lumpárnu. A mlynář pak má práci navíc. Zdejší čerti jsou zalezlí pod střechou mlýna blízko komína. Mají rádi teplo, proto si stále topí v kamnech a něco vaří v hrnci. Když je někdo vyruší, tak to dají vědět hřměním. Přesto se jich nikdo nemusí bát. Pokud jsou ve mlýně návštěvníci, nesmí z doupěte vylézt. Jinak by je vodník postříkal vodou, a to by se jim určitě nelíbilo.

 Když zbude trochu času a návštěvníci mají zájem, dozví se i o tom, že kromě běžných hospodářů ve mlýnech působil i „šejdíř". A víte, že ve mlýnech býval i „hasačert"? Pokud nevíte, co to bylo, vydejte se na prohlídku mlýna Dřevíček a nahlédněte pod pokličku starých řemesel i mlýnského tajemství.