Monika Hniková

Pracuje s prvky z přirozeného prostoru života. Velmi bezprostředně tak propojuje technicistní realitu s poetikou přirozeného či přírodního prostředí, také malířské a sochařské médium. Procesuální malbu tvarů asociujících krajinu nebo oblaka často kombinuje v prostorových instalacích se záznamovými matricemi fyzikálně-chemických dějů. Objekt a okolní prostor vnímá v neoddělitelné vzájemnosti, celek instalace volí vždy v respektu a citlivosti k architektonickým a sociálním danostem místa.

Nestabilní charakter malby zrcadlí všudypřítomné principy života a podmínky jeho okolí. Monika Hniková odkazuje významově ke vzájemnosti lidského života a přírodních principů, zajímá ji aspekt času, okamžikovost a pomíjivost světla. Odkazuje i k principům uvědomování, proměně našeho způsobu vnímání. Do svého tvůrčího procesu nechává vstupovat inspirace hudbou, poezií, literaturou. 

MONIKA HNIKOVÁ (*1992, Praha) studovala v letech 2016–2022 na Akademii výtvarných umění v Praze (ateliéry Socha 1, L. Rittstein; Malba 1, R. Šalanda a L. Machalický); roku 2019 absolvovala stáž na Australian National University Canberra. Výběr z výstav: Figurama, Kampus Hybernská, Praha, 2019, 2020; ZEMITOU, Galerie Zelenohorské pošty, Nepomuk, 2021; Diplomanti a diplomantky AVU 2022, Praha; Listen patienly, Hidden Gallery, Špejchar Měšice, 2022; Forming Storming Norming Performing (s M. Rajchlovou), Hidden Republika, Praha, 2022; Urban Harvest, Nové Dillí, Indie, 2022 (ve spolupráci s V. Resslovou); Činnost (samostatná výstava), Výklady AXA, Praha, 2023; Dyáda (samostatná výstava), Studio Prám, Praha, 2024; Unetanneh Tokef (samostatná výstava), Synagoga Palmovka, Praha, 2025. V roce 2024 uskutečnila tvůrčí pobyt v Telči, kde se zabývala tématem pomíjivosti světla.